„Byla zima. Všude kolem mě. Drala se mi pod kůži a sžírala mě. Stejně jako ti vlci...“

Charakteristika

Tulima patří právě k těm mladým slečnám, co si snaží udržet cizí tvář. Chce být silnou, tou, co se jen tak něčeho nezalekne a nejlépe u všeho vypadat cool. Pokud to podmínky dovolují, jde jí to. Problém je v tom, že takový nátlak na psychiku dlouho nevydrží a často se kvůli tomu drží v ústraní. Pouze ze strachu, že by řekla, či se zatvářila způsobem, co by jí mohl pokazit image. 

Ráda by pomáhala ostatním, bavila se se všemi a užila si spoustu zábavy. Bohužel neví, jak pomoct sobě, natož o čem mluvit - s lidmi se nikdy moc nebavila a její vlastní rodina ji odstrkovala, protože v ní údajně bylo něco nelidského. Sama tomu nikdy nerozuměla, teď už si však na svou minulost nijak přesně nevzpomíná. Sice se sem tam v hlavě ozve něčí hlas, objeví se neznámá tvář, sama si ale není jistá, zda nějaký z těch odporných, mlhavých záblesků vzpomínek je vůbec její. Tulimin životní příběh se ztratil do zapomnění při její první vlkodlačí proměně, na níž si nevzpomíná už vůbec. Pořád má za to, že je plně člověkem, i když je po pachu jasné, že to není vůbec pravda.

Pod pevně vybudovanou přetvářkou se skrývá vystrašené a uplakané dítě, co nikdy nepoznalo přátelství, ani lásku rodiny a když už se jedná o společnost, chce být středem pozornosti. Tulimino nitro věčně bouří, nesnáší, když se musí přizpůsobovat nebo omezovat. Pokud si však chce svou silnou, přátelskou image udržet, nezbývá ji nic jiného, než své pravé já překřičet a pokaždé nad ním vyhrát.

Nepamatuje si nic. Jen bolest prožitou pár minut zpět, ta se ještě teď na těle nepříjemně ozývá...

"Mám strach," ošila se Tulima zabalená v dece, vydechla páru z úst. /Jakmile překonáš strach, překonáš i medvěda./ Hrubá slova, mračna ve tváři. Nepamatovala si komu ta vzpomínka patřila nebo kdo to říkal. Snažila se jen nakrmit myšlenkami, když jídlo nebylo. Prázdné břicho se neustále ozývalo a hnědovláska se pomalu nedokázala udržet ani na nohou ve dřepu.

S povzdechem, posledními silami a hlubokým nádechem štiplavého vzduchu do plic se vydala dál od lesů a hor, nebo alespoň tak ten směr vypadal. Již uběhlo několik dní, co se snažila najít cestu pryč a pomalu své putování vzdávala. Po pár hodinách chůze se nebe zatáhlo, nastala noc - Tulima už stála u připravených větví a dřívek a snažila se dobrou půlhodinu oheň rozdělat.

Tiché vrčení se jí ozývalo v uších, chlad a nedostatek potravy očividně nedoléhal pouze na ni. Pronásledovali ji již nějakou dobu, museli být hladoví. Takoví vlci jsou nejhorší a každým dnem si troufají na víc. Pevně doufala, že její oheň vydrží na celou noc, pokud ho vůbec rozdělá. Za světla už chtěla najít cestu z tohoto proradného místa pryč. Už víc se nehnat za nemožným snem někoho jiného, byť by to byl ten nejdůležitější člověk na světě.

Stála pouze v dece. Uprostřed chladného lesa, co nepoznávala. Hřejivé oblečení nikde, tělo bolelo. Ohniště bez ohně, vlci nebo medvěd, za nímž se tak hnala - všechno bylo pryč. Byl to všechno jen sen? Co se děje? Se slzami v očích se ohlížela, chlad už ani necítila, spíše ji kůže žhnula. Kosti, ty snad někdo dolámal na střepy a zase slepil zpět. Nedokázala si vzpomenout na to, co se stalo a proč je tady. Během vteřiny si nepamatovala nic. Z bolesti a zmatení se nakonec jen schoulila do dřepu, do klubíčka. Potřebovala se psychicky dobře připravit na pokračování v cestě, ačkoliv nevěděla, kde je a neměla, kam jít. Jediná pozitivní věc byl hlad, který zmizel.

Zajímavosti

Výška: 154 cm  /  Váha: 48 kg  /  Věk: 17 let   /  Rasa: vlkodlak

Znamení zverokruhu: lev (09. 08.)  /  Datum založení postavy: 09. 11. 2020

Příběhy

Playlist